Jan Homola je nejen zpěvák a kytarista slavné kapely Wohnout, ale i úspěšný malíř. Se svou kurátorkou otevřel výstavu, o níž říká, je jedinečná.
4. května v 18 hodin jste představili s Art332 v pražské TwinArt Gallery zbrusu nové obrazy, které jsou vytvořeny opět originální technikou. Co o nich prozradíte?
Jan Homola: Prozradit jsme dopředu moc nechtěli. Teď už můžeme. Ty obrazy hrají. Vlastní technologie digitalACRYL332 tak byla posunuta ještě dál. Nejlépe bude, když na výstavu zavítáte a sami si vyzkoušíte, co obrazy umí. Budete potřebovat jen chytrý telefon. (úsměv).
S kurátorkou umění Renátou Mužíkovou máte úspěšný projekt Art332. Ale není to pouze o tom, že vy malujete a ona vaše dílo vystavuje. Inspirujete se a často tvoříte spolu. Máte originální a zábavný způsob prezentace. Jak vznikají nápady?
Jan Homola: S Renátou jsme v kontaktu denně a často vedeme naprosto chaotické brainstormingy. A právě tak vznikají ty nejlepší spontánní nápady. S technologickým námětem na novou výstavu ve TwinArt přišla Reny. Já byl z nápadu zcela nadšen a pak jsem nějaký čas pracoval na realizaci. Za vším je mnoho práce a hodně nervů, ale když pak vidíte, že vše začíná fungovat, máte hezčí život.
Jaký je hlavní rozdíl mezi tím, když tvoříte hudbu a obrazy? V čem se cítíte svobodnější?
Jan Homola: Povoláním jsem muzikant. Na nástroje hraju denně a hudbě věnuju nejvíce času. Každý den cvičím pár hodin na housle, kytaru a bubny a pak se vrhnu do obrazů.
Kapela má celkem daný mantinely, který se těžko překračují. Je to kolektivní práce a máme už nějaký výraz, který se tak nějak od nás očekává. Svoje neposlouchatelné touhy si vybíjím v bočních hudebních projektech, kde vlastně není důležité, zda se to někomu bude líbit, hlavně abych se tvorbou sobecky pobavil sám (úsměv).
U obrazů mám naprosto volné ruce. Obrazy mě neživí, takže se nemusím nijak podbízet. Často maluji bez nápadu, ten vzniká samovolně, za chodu. Nejsem studovaný malíř, takže se v tom všem neustále koupu, což mi naprosto vyhovuje.
Na jakou vaši výstavu zatím vzpomínáte nejraději?
Jan Homola: Máme za sebou s ART332 desítky výstav. Každá byla něčím specifická, tak je těžké jednu vyzobnout. Ale o jedné se zmíním rád. Byla v našem srdcovém městě Český Krumlov a obrazy jsme vystavili přímo ve městě na ulicích. Pod každým jsem na kytaru zahrál píseň. Jinak máme stálou expozici v naší galerii ART332 na Lipně. Je zdarma otevřena dvacet čtyři hodin denně. Jak je to možné? Je! (úsměv)
S Art332 jste natočili a uvedli krátkometrážní film s názvem Lachout. Pracujete na něčem novém v tomto duchu? Nebo plánujete?
Jan Homola: Tenhle film dal mnoho práce. Jezdili jsme s ním po Čechách a dělali projekce v menších kinech a sálech. Jinak jinde k vidění nebyl. Už jsme ale projekce zastavili, neboť jsme cítili, že to víc bere, než přináší. Ale rozhodně chceme točit dál a už rozvíjíme další dva náměty. LACHOUT nás mnoho naučil.
Jak vnímáte své obrazy a jaký k nim máte vztah? Dovedete se s nimi rozloučit, když se prodají?
Jan Homola: Své obrazy beru jako proces. Výsledek už tolik neřeším. Naštěstí mám Renátu, která je dostane k lidem. Bez ní bych byl klasický šuplíkář. Malování je zábava. Nemám nějaké přehnané ambice, krom toho, že se tím prostě bavím. Jediné, na co opravdu dbám je vývoj. Chci aby každá kolekce byla jiná.
Jaké máte nejbližší výtvarné plány?
Jan Homola: Plány nemám žádné. Prostě tvořit a nechat Renátu hledat nové prostory. Největším škůdcem múz jsou právě ty ambice. Nechci je k sobě vůbec pouštět.
Máte nějaký výtvarný sen?
Jan Homola: Ano. Chtěl bych se naučit malovat. Jen se bojím, že v ten moment mě to přestane bavit. (Smích)
POZVÁNKA
Komentovaná prohlídka výstavy HraJeTo proběhne v TwinArt Gallery (Arbesovo náměstí 11, Praha 5)
24. května v 18 hodin.
