Motto: Úspěch je směsicí tvrdé práce a velkých snů. (Lee Iacocca)
Dnes je Úterý, 24.Duben 2018
ijournal.cz

Enzymatické poruchy

red Zdroj: Joalis 5.2.2018 Krása a zdraví, Rady, tipy, názory

Jednou z příčin nesnášenlivosti jsou enzymatické poruchy. Jde o neschopnost zažívacího traktu v dostatečné kvalitě a v dostatečném množství vyprodukovat enzymy potřebné k trávení. Jejich skladba je velmi individuální, proto rady, co bychom měli nebo neměli jíst, je nutné brát s velkou rezervou.

Každý člověk má různou kvalitu a různé množství jednotlivých enzymů a proto má také i každý z nás jinou prahovou hodnotu, kdy mu nějaká potravina může začít vadit. Když to zjednoduším, tak každá potrava má v sobě složku, která může být problematická, toxická. A jak řekl už Paracelsus, dávka dělá jed. Když tedy určitou potravinu nebudeme konzumovat ve velkém množství, nebude nám vadit, když to ale budeme přehánět, začne nám škodit.

Příčiny enzymatických poruch

Dnes, stejně jako v minulosti, má na stravitelnost potravy ohromný vliv to, jak ji upravujeme. Tedy vaření, kvašení, fermentování, pečení a také stravitelnost potravy mohou ovlivnit různé kombinace. Měli bychom se více inspirovat minulostí, ne jenom období posledních sta let, ale podívat se mnohem hlouběji do minulosti. Zaměřit se na to, jak upravovali potravu naši předkové a vyhnout se tak různým módním trendům, součástí kterých nezřídka bývá různá chemie. Často nám potravina nevadí v surové podobě, ale díky různým úpravám a přísadám nám může způsobovat problémy.
Příčinou enzymatických poruch je v prvé řadě narušení střeva, jeho sliznice, střevních buněk a orgánů trávicího traktu. Střevní buňky, enterocyty, produkují potřebné enzymy pro trávení, důležitá je slinivka produkující trávicí šťávy a játra, produkující žluč potřebnou pro trávení a vstřebávání tuků. Velmi důležitá je také příznivá mikrobiota, která pomáhá trávit potravu. Pokud je narušena, dochází k zánětům trávicího traktu, hnití potravy a vzniku celé řady toxinů. Téměř všechny intolerance různých druhů potravin jsou způsobené zánětem ve střevě. Střevní a další buňky trávicího ústrojí nemohou produkovat enzymy, protože jedním z důsledků zánětů je ztráta funkce buněk. Potrava není správně rozložena, vzniká dysmikrobie střeva, zánět, střevo je více propustné. A problémy pak postupně narůstají…

Mleko vas zdraviDruhou příčinou, proč nedokážeme potravu dobře strávit, jsou různé přírodní toxiny, tedy antinutriční látky. Rostliny je produkují na svoji ochranu. Je to jejich obrana před škůdci, před spasením, plísněmi, hnilobou, poškozením. Tyto sloučeniny pak samozřejmě mají vliv na náš metabolismus a na imunitní systém. V neposlední řadě u enzymatických poruch hraje obrovskou roli genetika – každý jedinec je jinak dědičně enzymaticky vybaven. Souvisí to s tím, co jedli jeho předkové. Toto je například skvěle vidět na intoleranci laktózy. V určitých zeměpisných šířkách nebo v kmenech, kde se mléko pilo, nemají potomci problém s enzymem, který laktózu štěpí. Na druhé straně tam, kde se mléko tradičně nepilo, je větší množství lidí, kteří laktózu rozštěpit neumí. Chybí jim potřebný enzym, protože jejich předkové ho nepotřebovali. Tato problematika se obecně týká všech druhů potravin – když to jedli naši předkové, je velká pravděpodobnost, že ani my nebudeme mít problémy a naopak. Exotické, netradiční potraviny často neumíme dobře strávit, protože nám chybí pro jejich rozložení specifické enzymy. Měli bychom si dávat pozor na módní vlny nových, exotických produktů, často nazývaných superpotravinami, protože náš metabolismus s nimi často nemusí umět pracovat! Lepší je hledat zapomenuté suroviny typické pro střední Evropu.

Ochranné látky rostlin

Velmi zajímavou kapitolou jsou už zmíněné přírodní toxiny. Jsou to látky, které rostliny produkují pro svou vlastní ochranu. Tyto toxiny dokáží otrávit hmyz, který by mohl určitý druh postupně sežrat. Rostliny spolu komunikují prostřednictvím feromonů a kořenového systému a v případě nebezpečí zvýší produkci těchto látek. Produkují látky, které při spasení dobytkem snižují jeho plodnost. Když vyprodukují více toxinů ovlivňující hormonální systém, narodí se třeba méně krav a rostliny nebudou tolik ohroženy. Semena se chrání před různými plísněmi, hnilobou, před rozložením v trávicím traktu ptáků a dalších zvířat. A je to vlastně takový paradox – řada kulturních rostlin, brambory, obiloviny, fazole…, tedy ty, které se tradičně jedí, mají právě těchto ochranných látek hodně. Protože v minulosti byly tyto rostliny odolnější, začal je člověk logicky sbírat, konzumovat a později pěstovat. Zdravý člověk, ale i zdravý dobytek dokáže tyto toxiny odbourávat, produkují celou řadu enzymů, které je degradují a inaktivují. Také umí velmi dobře odhadnout hladinu, kdy ochrannou látku ještě dokáže svými enzymy rozštěpit, kdy tedy – jinými slovy – ještě ten toxin dokáže tolerovat a kdy – pokud bude pokračovat v konzumaci – už to bude problém. Tuto schopnost řada lidí ale bohužel ztratila.
Některé druhy dobytka jsou odolnější, některé se toxinům záměrně vyhýbají. Například kozy, které jsou velmi citlivé, sežerou jen něco. Říká se, že kozy jsou mlsné, ale ony si de facto pouze vybírají potravu, která má málo toxinů a nezpůsobí jim problémy v metabolismu.

Spousta semen obilovin, luštěnin a ořechů v sobě má látky, které způsobují špatnou stravitelnost vlastně z podstaty. Rostliny produkují semena proto, aby se rozmnožily, ne proto, aby nám sloužily jako potrava. Semena jsou tedy „navržená“ tak, aby přežila průchod trávicím traktem živočichů – ptáků a dobytka – a zvířata semenům poslouží k tomu, aby je roznesla co nejdál. Takže z podstaty věci jsou všechna semena špatně stravitelná. Proto se tradičně vždy dlouho namáčela, vařila, kvasila a jinak upravovala – aby došlo k co největšímu mechanickému a chemickému rozbití těchto složitých, špatně stravitelných molekul.

Namáčení a kvašení

V dnešní době konzumujeme potraviny obsahující hlavně sacharidy ze semen, která se pečou. A peče se rychle, nic není namáčeno – navíc dnes se už ani nepoužívá klasické kvašení, kdy se chléb kvasil 12 i více hodin, ale přidává se do těsta droždí, kvasnice. Chléb tedy vykyne za 1–2 hodiny a zrovna délka toho kvasného procesu může v intolerancích hrát obrovskou roli… A podívejte se na skladbu stravy průměrného člověka v západní civilizaci: 90 % z ní je založeno na potravinách, které jsou z tohoto pohledu zcela nevhodné. Jsou to právě upečená semena – předem nefermentovaná, nevařená nebo nenamáčená, protože to všechno to by zkomplikovalo a zdražilo výrobní proces. Ona totiž výroba z obilí je velmi levná: semena moc nepodléhají zkáze, takže když zajistíte dobré skladovací podmínky, nezplesniví, dobře se převáží, je v nich hodně energie v malém objemu a snadno se zpracovávají. Snadno se namele Chlébmouka, snadno se z ní napečou různé druhy pečiva a vytvoří různé další výrobky. A tak máme v obchodech sice 150 různých produktů, ale ve skutečnosti je to jen jeden druh semene a tudíž je naše strava velmi málo pestrá. Pokud bychom používali opět klasické postupy přípravy, třeba by nám lepek a další rostlinné bílkoviny tolik nevadily. Jenže 90 % lidí jí chléb a jiné pečivo kupované v supermarketu, což je problematické.

Důležitý je zdroj potravy

Jednou velmi zajímavou věcí, nad kterou bychom se měli zamyslet, je to, zda a jak množství toxinů v rostlinách ovlivňujeme my sami svým chováním a přístupem. Jakmile se k rostlinám chováme špatně – nevalně je skladujeme, problematicky pěstujeme, začnou rostliny produkovat více a více těchto ochranných látek. My sice víme, že rostlina je živá, že je to živý organismus, ale ve skutečnosti k ní přistupujeme jako k neživému organismu. Na různých pokusech však bylo dokázáno, že rostliny dokážou vnímat, dokonce mezi nimi existuje přenos informací. Platí tedy, že pokud budeme ubližovat jedné rostlině, tak i ty další si to nějakým způsobem mezi sebou sdělí a budou to také cítit. Musíme si tedy sebekriticky přiznat, že si sami můžeme za to, co se ze zemědělství vyvinulo. Za to, co se při pěstování rostlin a chování dobytka děje. Není to tedy jen otázka chemie, postřiků, pesticidů, herbicidů, ale také našeho chování, naší úcty ke zdroji potravin. Pokud si položíme otázku, kde vlastně začíná emoční působení v řetězci zpracování potravy, dojde nám, že velmi problematická je průmyslová velkoprodukce. Nejlépe bychom tedy měli jídlo kupovat od lidí, kteří ho přímo produkují, tedy od malých farmářů. Protože to většinou dělají s láskou. Neznamená to přestat jíst úplně, jídlu se vyhýbat, jíst jenom určité druhy. Jíst je normální a příroda zařídila, že jedno se stává potravou pro druhé. Ale když chci jíst například maso, tak si budu dávat pozor, aby zvířata nebyla zbytečně týrána, aby nebyla vystavena zbytečnému stresu a ubližování. Veškeré špatné zacházení je totiž v potravě uloženo a působí na nás toxicky jak na hmotné, tak i na informační, duševní úrovni.

V malé dávce lék, ve velké jed…

Zároveň je třeba si také uvědomit si, že řada těchto ochranných látek působí v malém množství zdraví prospěšně, tedy jako léky. Stejně jako léčivé rostliny, tak i rostliny kulturní jsou v malém množství léky, ve velkém jedy. Je tedy obecně nesmysl, dávat určitým potravinám nálepky, že jsou velmi zdravé. Protože když je pak začnete konzumovat ve velkém množství, začnou na vás působit jako jed. Řada těchto látek má třeba močopudné účinky, může rozpouštět hleny nebo desinfikovat. Jejich malé množství třeba způsobí zánik poškozených buněk, takže dojde k ozdravení organismu. Ale ve velkém množství mohou způsobit problémy. Je to ale velmi individuální, závisí na nastavení a genetice člověka; každý má hranici, kdy potravina začne poškozovat. Tyto látky, léky i jedy, často stojí za problémy; jsou to právě ony, kdo spouští intoleranci. Často to může být „pouze“ reakce na toxin, ale organismus už prvotní zdroj nedokáže odhalit, a tak přenese reakci na celou potravinu. Velkou roli u intolerance může hrát špatné načasování. Třeba kombinace velké námahy a nějakého jídla, například když se hodně najíme a půjdeme sportovat. Pro organismus je to špatné, protože potřebujeme dát krev a energii do svalů a ne do procesu trávení. Může se stát, že potravinu pak nedokážeme strávit a tělo pak vyhodnotí zkonzumovanou potravinu jako škodlivou. Tato potravina nám vytvořila problém a je třeba se jí příště vyhnout. Může to zůstat na úrovni toho, že příště na ni nebudeme mít chuť. Někdy se ale taková reakce může stát spouštěčem potravinové alergie nebo intolerance. Organismus si to přebere tak, že tuto potravinu prostě nemůžeme jíst, že nám nedělá dobře a pamatuje si to. Takže pozor na kombinaci nevhodné činnosti a nevhodného jídla nebo na přejedení. Je důležité si tohle zapamatovat, protože v organismu se to uloží a může působit problémy řadu let.

Nejznámější přírodní toxiny

Co to tedy ty přírodní toxiny jsou? Na cokoliv, na jakoukoliv rostlinu se podíváte, tak v sobě tyto látky má. Proto není třeba se děsit, je to ve všem – ale zdravý organismus ví, jak si s tím poradit. Jednou skupinou těchto toxinů jsou ANTIENZYMY, které v podstatě blokují trávicí enzymy, snižují jejich účinnost. Když jich jíme málo, nevadí to, pokud je na nich však založený náš jídelníček, může to být problém. Přestane nám fungovat trávení. Jsou to hlavně luštěniny (pozor na syrové fazole!), sója (tradičně se sója používala pouze fermentovaná), obiloviny, brambory (hlavně tak působí solanin, který je především v naklíčených a zelených bramborách). Mimochodem – brambory, které byly v některých kulturách také tradiční potravou, byly upravovány úplně jinak, než je používáme my: dlouze se namáčely, fermentovaly, poté sušily nebo se používalyAgr-jidlo-13 jako přídavek do jídla. Solanin, to jsou také zelená rajčata, která je módní zavařovat nebo z nich dělat marmelády, čatní… Není to tedy nejlepší nápad. V supermarketech se prodávají větvičky s hroznem červených rajčat, bohužel u nich ale nevíme, nakolik dozrála přirozeně. Kdo rajčata pěstuje doma, moc dobře ví, že takhle opravdu dozrají málokdy. Dozrávají totiž postupně, nikdy ne najednou.

Další skupinou přírodních toxinů jsou ALKOLOIDY. Jsou například v tabáku, pepři, lupině, chininu, v kávě. V malém množství takové látky také dokáží působit povzbudivě a přínosně pro organismus. Ale pokud je jich moc, mohou působit potíže. Často působí též antimikrobiálně.

SAPONINY – tyto látky pění, rozpouštějí hlen a způsobují hemolýzu. V malém množství nám samozřejmě rozpuštění hlenu může pomoci. Tady ale pozor na vyváženost pevné a tekuté složky hlenu, které produkují na sliznicích různé druhy hlenotvorných buněk. Nerovnováha může způsobit, že je hlen hustý a pak zůstává nalepený na sliznicích. Když si tedy vezmete rostlinu, která hlen pomáhá rozpouštět, pomůže to. Ale pokud bude hlen rozpuštěný moc, zase to může dlouhodobě způsobit problém. Tekutý hlen méně chrání sliznice a usnadňuje průnik virů a bakterií do organismu. Není tedy radno užívat jich velké množství. Saponiny obsahuje sója, řepa, špenát, ženšen, divizna, lékořice (spousta z nich jsou léčivky s dobrým vlivem na dýchací cesty).

KYANOGENY se nacházejí v nezralých bezinkách či jeřabinách – proto by tyto plodiny měly být upravovány vařením. Jsou také v jádrech meruněk a švestek a ve velkém množství jsou škodlivé. Částečně jsou také ve fazolích, v hrachu či cizrně. Pro zajímavost – ovce se přestanou pást, pokud hladina kyanidů v jejich krvi stoupne nad určitou hodnotu. Kyanogeny dráždí sliznice, způsobují nevolnost, bolesti hlavy a další potíže.

GLUKOSINOLÁTY jsou silné glykosidy, tj. přírodní pesticidy, které zabkapusta růžičkyrání tomu, aby semena sežraly housenky či jiný hmyz. Mají ostrou chuť – jsou to třeba hořčičné silice. Jsou v zelí, kapustě, květáku, křenu, řepce. Velmi nepříznivě působí na štítnou žlázu, játra, ledviny, nadledvinky. Když bude mít někdo problémy se štítnou žlázou a dostatek intuice, tak mu toto jídlo chutnat nebude. Zdravý člověk si třeba dát občas rád kedlubnu, ale nebude ji jíst 3x denně. Znám bohužel lidi, kteří najedou na nějaký stereotyp a snaží se jíst zdravě, ale ve svém výsledku si ještě přitíží – protože nepoužívají intuici.

SALICITÁTY se běžně užívají v lécích, v kosmetice, přirozeně se objevují v obilovinách, malinách (podle rad babiček se mají dětem při horečce dávat maliny, mají stejnou účinnost jako acylpyrin), v citrusech, medu, mátě, broskvích či meruňkách…

SAXICITOXIN je jed produkovaný řasami. Pokud měkkýši a mušle tyto řasy snědí a pak je zkonzumuje člověk, dokážou ho někdy pěkně potrápit.

FOTOTOXINY způsobují větší citlivost organismu na světlo. U hmyzu způsobí jeho uhynutí, dobytek má pak velké problémy kolem uší, očí, celkově v oblasti hlavy. Člověk může kvůli nim začít reagovat na UV záření a vznikne zánět kůže, dermatitida. Je to vlastně alergie na slunce, jejíž součástí je to, že má člověk v sobě toxiny, které umožní větší reakce kůže na světlo. Fototoxiny najdeme například v celerové nebo petrželové nati, v pohance, ve šťávě z fíků, z bylin pak v třezalce, pelyňku, heřmánku, podbělu. Člověk se může osypat i pouhým dotykem a působením rostlin na kůži.

Dalším častým toxinem jsou ESTROGENNÍ LÁTKY. Je zajímavé, že je obsahují rostliny, které se chtějí chránit před úplným spasením býložravci a způsobují tak jejich neplodnost. Hodně jich má například sója. U lidí mohou způsobit např. syndrom polycystických ovárií, tedy vytvoření cyst na vaječnících a neschopnost uvolnit vajíčka. Dále je obsahují len, luštěniny, vojtěška.

AMINOKYSELINY (lathyrogeny) se vyskytují hlavně v hrachoru a v tropických luštěninách. Snižují pružnost kolagenu, poškozují cévní a nervový systém.

BIOGENNÍ AMINY jsou produkty mikroorganismů. K nim se dostaneme později.

Důležitou skupinou jsou bílkoviny LEPTINY. Tyto zajímavé proteiny jsou schopny rozpoznávat a vázat cukry, a to jak volné, tak již vázané. Tyto látky jsou velmi důležité pro imunitní systém. Leptiny se totiž vyskytují nejen u rostlin, ale často i u mikroorganismů (třeba u různých druhů plísní a bakterií) a imunitní systém se je naučil rozpoznávat a reagovat na ně. Reakce na konkrétní leptiny je důležitou součástí vrozených imunitních reakcí. Imunitní buňky díky informacím předaných od rodičů ví, jak vypadají leptiny na konkrétních mikroorganismech. Takže imunitní buňka pozná, že se ve vašem těle například přemnožila kandida, protože je tam hodně kandidového leptinu a to znamená: „Imunito, aktivuj se a začni působit proti toxinům!“ Rostlinné leptiny jsou velmi odolné proti trávení, často se do organismu dostanou přes buňky tenkého střeva, takže už tam může dojít k narušení jejich správné funkce – dostanou se do enterocytu a začnou ovlivňovat jeho metabolismus. Buňky tenkého střeva pak přestávají produkovat dostatek enzymů a leptiny se poté dostanou do krve, kde začnou velmi aktivně působit na imunitní a nervový systém. Je dokázáno, že ovlivňují metabolismus, interferují s vitamíny a ničí je. V imunitní rovině aktivují reakce komplementu, podporují činnost lymfocytů. Spouští imunologické reakce specifické, naučené imunity. Pokud přijmete krev jiné krevní skupiny, vznikne imunitní problém. A je to stejný typ imunitní reakce jako na cizorodé leptiny z potravy. Proto je na tomto systému založena i dieta podle krevní skupiny, která rozděluje lidi do určitých kategorií. Je to záležitost genetická, která určuje, jak kdo může které leptiny trávit a tolerovat. Ve skutečnosti má každý z nás svůj individuální soubor leptinů, na které reaguje. Je zajímavé, že tyto bílkoviny mají vliv na hormonální systém a způsobují takzvanou resistenci leptinu, což je jedním z mechanismů vzniku obezity. Leptin je hormon, který řídí pocit hladu a říká nám, že už máme dost a máme přestat jíst. Při leptinové rezistenci tato přirozená záklopka nepracuje a zbytečně se přejídáme. Pokud tedy budete jíst nevhodnou potravinu, a ani ji nemusíte konzumovat ve velkém množství, může se vám tato rezistence rozjet a vzniknout obezita. Určitě jste si všimli toho, že i lidé, kteří jsou poměrně silní, toho někdy sní velmi málo. Řekli bychom, že to vlastně popírá zákon o zachování hmotnosti a energie. A jak je to možné? Jedním z faktorů může být právě to, že si člověk nedovede vybrat správnou potravu pro svůj metabolismus – nevhodně zvolená strava má pak obrovský vliv právě na náš metabolismus.


Postup detoxikace

Všechny výše popsané problémy řešíme detoxikací střeva, trávicích orgánů a úpravou mikrobioty v trávicím traktu. Jen zdravé střevní buňky dokáží produkovat potřebné enzymy, které toxiny z potravy rozloží. Také prostředí střeva a kondice střevních buněk ovlivňuje propustnost střevní stěny. Pokud je stěna střev více propustná, nerozložené toxiny proudí do těla a dochází pak k patologickým imunitním reakcím a dráždění nervového systému. Jak tedy řešit poruchy trávení, intolerance, nedostatek activcol-CZ-newpotřebných enzymů? Jak by mohla vypadat kompletní detoxikace vedoucí k vyřešení problémů? Jedná se o komplexní problém a musíme se věnovat více okruhům a zátěžím:

1 – Střevo a jeho mikrobiota, mateřský orgán střev, chemie a toxiny z potravy a ze střev: ActivCol + RespiDren + Toxigen

liverdren2 – Slezina řídí trávení, příjem potravy, ovlivňuje hormonální systém: VelienDren + Cortex + Hypotal

3 – Produkce trávicích enzymů: PankreaDren + Digest + LiverDren

4 – Řízení metabolismu a řízení produkce enzymů: Emoce + Vegeton + Enternal


Tohle je základ, který musíme vyřešit u každého. Dál můžeme pokračovat podle dalších zjištěných toxinů. Také následně musíme řešit vzniklé imunopatologie jako alergie, autoimunity a zátěže nervového systému. O tom ale v dalších dílech seriálu.

M Vilánková IMgr. Marie Vilánková

 





!!!

Téměř všechny intolerance různých druhů potravin jsou způsobené zánětem ve střevě.

 

90 % našeho jídelníčku je založeno na potravinách, které jsou z  pohledu úpravy stravy zcela nevhodné.

 

Nejlépe bychom měli jídlo kupovat od lidí, kteří ho přímo produkují, tedy od malých farmářů.

 

Pokud tedy budete jíst nevhodnou potravinu, a ani ji nemusíte konzumovat ve velkém množství, může se vám rozjet leptinová rezistence a vzniknout obezita.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho!

Autor

red

Zdroj: Joalis