Po dva tisíce let našeho letopočtu byla Indie považována za největší ekonomiku přispívající třetinou k celosvětové produkci. V roce 1857 během Sepoyovy vzpoury se ale dostala pod vliv Britů a byla donucena podvolit se britské koruně. Téměř dvě století byla Indie připoutána k Velké Británii, která ji kvůli obchodu rozdělila na Indii, západní Pákistán a východní Pákistán. Ze všech kolonií, které Británie kdy dobyla a ovládala, byla Indie považována za tu největší a nejbohatší, někdy označovaná také jako “klenot britské koruny”.
Indie získala nezávislost v roce 1947. Za posledních sedmdesát pět let zažila nejen pět válek, ale také časté přírodní katastrofy, jako jsou povodně, hladomory, sucha a epidemie. Nezávislá Indie byla svědkem sedmnácti svobodných a spravedlivých parlamentních voleb s patnácti premiéry v čele. Kdy každý přispíval svým dílem k růstu, stabilitě a rozvoji indického národa i ekonomiky, a to proto, aby postupně vybudovali moderní Indii.
Dosažený pokrok
V padesátých letech tvořilo zemědělství největší pracovní sílu (72 %), následováno službami (18 %) a výrobou (10 %). Nyní převládá sektor služeb (54 %), poté průmysl (25,92 %) a zemědělství (20,19 %). Tehdy byla průměrná délka života okolo 32 let. Vyskytovala se také vyšší úroveň úmrtnosti u nově narozených dětí i matek. V celé zemi bylo jen 50,000 lékařů. Dnes se tato čísla mnohonásobně zlepšila. Lékařů je nyní v Indii více než 1,2 milionu ve více než 70,000 nemocnicích. 
Pokud jde o vzdělání, bylo v době odchodu Britů v Indii 210 000 obecných škol, 13 600 středních škol a 27 vysokých škol. Dnes zde najdeme přes 1,6 milionu obecných a středních škol, 42 343 vysokých škol a tisíc univerzit. Aktuálně chodí do školy v Indii více než 250 milionů dětí a na vysokých školách je zapsáno téměř 40 milionů studentů.
V roce 2022 je odhadovaná populace Indie složena z 1 090 milionů hinduistů (79,80 %), 200 milionů muslimů (14,23 %), 31,2 milionů křesťanů (2,3 %), 23,7 milionu sikhů (1,72 %), 9,6 milionu buddhistů (0,70 %), 5,1 milionu džinistů (0,37 %) a 9,1 milionu (0,66 %) jiných náboženství a 3,3 milionu (0,24 %) ateistů.
Budoucí vyhlídky
Indii nedávno zasáhla, stejně jako ostatní země, pandemie Covid-19, kvůli které se její ekonomika v letech 2020-21 propadla o 7,3 %. Pro Indii může být určitou útěchou, že tato kontrakce byla nižší než v jiných velkých ekonomikách. Podle posledních dostupných výzkumů se odhaduje tempo jejího růstu HDP v letech 2021-22 na 8,7 %.
V roce 2011 měla Indie 55 miliardářů s kumulativním bohatstvím 256 USD miliard, což tehdy odpovídalo 13,5 % indického HDP. O deset let později, v roce 2021 eviduje Indie 140 miliardářů s kumulativním bohatstvím 596 miliard USD, což odpovídá 19,6 % HDP. 
Bez ohledu na výše uvedené ale není prostor pro velké sebeuspokojení, jelikož má Indie stále velkou část populace žijící pod hranicí chudoby, kterou Světová banka odhaduje na 140 milionů, což je 10 % populace. I přesto má ale Indie stále mnoho výhod – (a) střední věk nižší než 30 let, (b) silnou a soustředěnou vládu, (c) rostoucí trh a (d) inovativní indickou mládež, která se zaměřuje na digitalizaci a inovace.
Pokud Indie vytrvá ve snaze o budování a konsolidaci své infrastruktury, udrží tak společnost soudržnou a harmonickou. A bude nadále stabilizovat předvídatelnou konzistentnost při formulaci a provádění politiky, dokáže budoucím generacím zajistit lepší budoucnost.
***
Autorem článku je A. R. Ghanashyam, indický diplomat, který působil jako velvyslanec Indie v Angole a jako vysoký komisař Indie pro Nigérii.
