Na okraji Prahy žije komunita, která je zvyklá na klid, pořádek a jistotu. Ne na velká gesta, ne na politické přestřelky. A právě v tomhle prostředí už šesté volební období pracuje starosta David Vodrážka — člověk, který vede město způsobem, který se dnes už moc nevidí: tiše, stabilně, mezi lidmi.
Vodrážka je typ starosty, který se neskrývá za úřad. Jeho práce začíná na ulici, v obchodě, na hřišti. Tam, kde lidé žijí svůj každodenní život. „Starosta má být člověk, kterého potkáte u rohlíků, ne na billboardu. Úřad je jen budova. Starosta musí být venku — mezi lidmi, kteří tu žijí.“
Jeho styl vedení je založený na jednoduché věci: problémy se mají řešit dřív, než přerostou přes hlavu. Ať už jde o školu, chodník nebo lavičku. Vodrážka ví, že pro obyvatele nejsou „malé“ problémy — jsou jen problémy, které je trápí. „Některé věci vypadají malé jen na papíře. Pro člověka, který s nimi žije každý den, jsou velké dost. A já mám rád, když se řeší hned.“
Pod jeho vedením vznikly 2 nové školky a začíná stavba školy, které pomohly zvládnout tlak na kapacity. Pro rodiny to byla zásadní změna, která ovlivnila každodenní život tisíců lidí. „Každá nová školní stavba je pro mě malý svátek. Ne kvůli stříhání pásky, ale kvůli tomu momentu, kdy se tam poprvé rozběhnou děti. To je chvíle, kdy si člověk uvědomí, že tahle práce má smysl.“
Vodrážka se nebojí ani moderních technologií. Robotické doručovací vozíky se tu staly běžnou součástí služeb — ne jako atrakce, ale jako praktická pomoc seniorům a lidem s omezenou mobilitou. „Myšlenka robotů mě nejdřív pobavila. Ale pak jsem si řekl: proč by to nemohlo fungovat i u nás? Technologie mají pomáhat lidem. A když vidím, jak si je babičky fotí na mobil, tak mám pocit, že jsme udělali správnou věc.“
Silnou roli tu má i komunita. Od nového stadionu po oblíbené Psí dny, které se z malého nápadu staly jednou z největších akcí pejskařů v Praze. Pro Vodrážku jsou to momenty, kdy město opravdu žije. „Psí dny jsou moje srdeční záležitost. Atmosféra, kterou tam lidi vytvoří, se nedá naplánovat. To je komunita v praxi.“
A přestože má práce starosty nekonečný seznam úkolů, dokáže si najít čas i na rodinu. V jeho vyprávění je to patrné — rodina není doplněk, ale pevná součást jeho života. „Moje rodina je pro mě kotva. Kdybych si na ně nenašel čas, tak by ta práce ztratila smysl. A oni mi často připomenou, že i starosta je jen člověk.“
Za jeho vedení získalo město řadu ocenění za kvalitu života, veřejný prostor i inovace. Vodrážka je ale typ člověka, který si na ocenění nepotrpí. „Ocenění si vážím, protože jsou výsledkem práce spousty lidí. Ale upřímně — nejvíc mě potěší, když mi někdo řekne: ‚Hele, žije se nám tu dobře.‘ To má větší hodnotu než jakákoli plaketa.“
Jeho styl je tichý, jistý a lidský. A právě díky tomu město dlouhodobě funguje.
